Vaše náklonnost a přízeň, kterou věnujete Ruské federaci, je zborcené harfy tón, mrtvé milenky dech." Takto jsem si říkal, že bych měl promluvit na nějaké schůzi KSČM. Opravdu nechápu ten sentiment komunistů k Rusku, které ani nepředstírá, že by bylo sociálně spravedlivým státem a všelidovou demokracií. Materiál vojensko – policejní diktatury, spojené s majetkovou vládou oligarchů, je jen lehce přetřen lazurou demokracie. Co se těm komunistům na tomhle ruském státě může líbit?
Jestli kdy někde zvítězila kontrarevoluce se vší pompou, pak je to přece v dnešním Rusku!
Anebo je to jinak? Není dnešní Rusko jen trochu zmenšeným a přejmenovaným Sovětským Svazem? A čeští (venezuelští, zimbabvští, somálští, čínští a jiní) komunisti to na rodíl ode mne dobře vědí? Je jejich milenka stále živá?
Moje babička, kterou rok 1948 připravil o její sociální postavení, veškerý majetek a kapitál, trpěla jakýmsi perverzním obdivem ke Stalinovi. Vždycky, když chtěla mentálně týrat mého otce (svého zetě, jemného reformního komunistu, do roku 1948 sociálního demokrata), tak před ním velebila Stalina a vysmívala se všem Chruščevům a Brežněvům, kteří nedokázali na rozdíl od Stalina povraždit miliony. Dodnes doufám, že to nemyslela vážně.
Mám pocit, že naši komunisti a naši jiní politici, stejně jako moje zesnulá babička, jsou fascinováni tím silným potenciálem zla, neskrývanou ochotou použít násilí a absencí dobrého vychování vůbec. Proto ta láska k Sovětskému Svazu a k Rusku na věčné časy.