K této poznámce mne přivedla veřejně propíraná žaloba ve věci Ondreját ca Matoušek. Nejsem v této věci nestranný, jsa nakloněn na stranu p. bloggera Matouška, což je však při mé úvaze vedlejší. Podstatné je toto:
Náš právní řád nedává soudu možnost, aby bagatelní žalobu odmítl bez jejího věcného projednání. Teoreticky se totiž vychází z toho, že odmítnutí žaloby bez projednání je odepřením základního ústavního práva žalobce na spravedlivý proces.
Pamatuju si, že když jsem se jako dítě hádal s mladším bratrem o medvěda, lízátko, nebo o něco jiného skutečně důležitého, naše maminka, doktorka obojího práva, nás vyslechla a spravedlivě rozsoudila (pokud jí na plotně nepřetékala polévka). Když jsme ale žalovali jeden na druhého kvůli pošklebku, lentilce nebo vypláznutému jazyku, tak nás soudit odmítla: "Kluci, tohle se musíte naučit řešit si sami mezi sebou."
Podobné, jako je tomu v malicherných osobních sporech, je to i s vymáháním korunových částek, kdy jen poštovné vyjde na víc, než kolik činí hodnota sporného nároku. Zato náklady na soudní poplatky a právní zastoupení vylezou do tisíců. Zmařený čas můžete počítat na desítky člověkohodin.
Někteří kolegové se na mne budou zlobit, ale my kapři bychom si mohli kousek rybníka vypustit, živin v něm zbude dost. Přednáším proto revoluční návrh novely zákona č. 99 Sb. ze dne 4. prosince 1963, občanského soudního řádu, podle kterého by nově § 2 zněl : "V občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory, JEN POKUD SE NEJEDNÁ O PRKOTINY," … a tak dále a tak dále, jako v dosavadním znění.
Ponechávám na našich ostřílených parlamentních borcích, aby mému legislativnímu návrhu dali náležitou formální podobu.