Abych vysvětlil, co je pro mne očividné My a Oni.
21. srpna 1968 to bylo jasné, Oni sem přijeli na tancích, My jsme psali po zdech.
17. listopadu 1989 to bylo taky jasné, My jsme demonstrovali a Oni na nás šli s pendreky a chtěli na nás poslat tanky.
11. 9. 2001 to bylo úplně jasné. My jsme židovsko-křesťanská euroatlanická civilizace a Oni nás chtějí zničit. Je příjemné, když poměr My a Oni je nejméně 80:20.
Pak ale přicházejí složitější situace. Jednu z nich prožívám teď ve vztahu k radaru v Brdech. Najednou moje My má tak 20%, a z toho se můžu vzteky po ….
Opravdu se Oni zbláznili? Opravdu chtějí v Brdech vztyčit rudou vlajku se srpem a kladivem?
Potom jakýsi Daniel Veselý napíše korektně se tvářící antisemitský blog o Palestině a čtenáři Respektu mu udělí karmu skoro 7. A až se náckové po násilných skutcích spáchaných ve státní svátek dostanou k internetu, bude to víc. Jak je možné, že tihle Oni mají takovou podporu?
Václav Klaus se prohlásí disidentem proti Evropské unii. Jak mám naložit s tím, že tenhle ješitný profesorský stařík, který je proti mému přání a mé vůli prezidentem mé republiky, říká v podstatě pravdu, ale tak pitomým způsobem, že mne to zahanbuje?
A jak mám naložit se svými trapnými vzpomínkami na to, že když mi jakýsi okresní tajemník strany na chodbě okresního soudu říkal : My jsme se na tebe, soudruhu, informovali na kraji a nevíme, jak toho ………… můžeš vůbec obhajovat, jsem mu ani nedokázal říct, ty jsi kurva, debil a svině … ? Můj klient je nevinný!
Jak naložit s tím, když jejich My je moje Oni? Jak naložit s vlastním selháním? Jak se vyrovnat s tím, že jsem do té partaje vstoupil?
Jak naložit s tím, když si člověk říká : za tohle by mě maminka nepochválila?
Je Kantovo "nebe nad námi a mravní zákon v nás" trivialita?
Laskavé čtenáře mého blogu prosím o shovívavost, píši to v pozdní noční hodině…