Ptám se, jestli je to howavart, jak o něm říkali nejřív, nebo labrador, jak tvrdí dnes. Ptám se tak často, vždycky když přijde řeč na přítelkyni (24?) a jejího milovaného psa Karla (1), nebo když k nám přijdou spolu na kus řeči.
Moje žena (35?) a moje dcera (13 a 1/2) tenhle můj způsob žertování opravdu nesnášejí. Říkají dokonce, že to není žádná legrace. Nedávno jsem se Karla ptal: "Tak co, Karle, jsi ty howavart nebo labrador? A jestli jsi opravdu labrador, proč tě, dokud jsi byl štěně, představovali jako howavarta?"
Karel řekl: "Haf!" Dcera obrátila oči v sloup a odešla do koupelny. Moje žena mi řekla: "Proč to děláš? To nevíš, jak je důležité, aby si děti mohly vážit svých rodičů? Myslíš si, že před ní můžeš tak blbě žertovat? Ztrapňuješ se a Majda se za tebe stydí. Nevidíš, jak jí to vadí?"
Šel jsem za dcerou do koupelny a povídám: "Majdo, opravdu ti vadí, když před tebou dělám tyhle hloupé vtipy?"
"Tati, mě to nevadí, já si na to už skoro zvykla. Ale neměl bys takhle vtipkovat před mámou, co si o tobě bude myslet?"
Poučení : rasistické vtipkování se nesluší ani ve společnosti, ani doma.