Zavolala mi sousedka ze vsi, že u nás na chalupě "trochu hoří". Jel jsem se tam podívat. Před chalupou stála dvě hasičská auta a už bylo po všem. Hasiči strhli strop a zbourali stěnu, v které hořel zazděný trám. Teď vyhazovali z okna mé doutnající knihy. Na trávníku v zahradě stály vyrovnané zčernalé hrníčky, které tam hasiči vynosili z poliček dřív, než se pustili do strhávání stropu. Co v domě nebylo na popel, bylo buď promáčené, nebo pokryté mastnými sazemi, nebo oboje. Hasiči byli úžasní, jednali se mnou citlivě jako s pozůstalým. Z chalupy zahránili, co se dalo. Někdo svoji práci pořád dělá dobře.
Přijela taky policie. Nebylo jasné, jestli požár vznikl z technické závady, nebo jestli ho někdo založil. Tak to výjezdová skupina vyfotografovala stejně důkladně jako v posledních třech případech, kdy jsme byli jen vykradeni.
Když jsem tam přivezl svoji paní, chodila po domě a plakala. Chvíli potichu, chvíli nahlas. Říkal jsem si, tohle je Sarajevo. A měl jsem pocit, že na vlastní kůži zčásti cítím to, co cítí oběť etnické čistky, vyhnání, odsunu, nebo jak to nazvete. Potom mi moje paní oznámila, že u té příležitosti bychom měli konečně vyměnit ty ohyzdné kachlíčky v koupelně.
Po týdnu hasiči napsali, že požár nezpůsobila technická závada. Vyšetřování se ujal místní policista, který mi oznámil, že si nedělá velké naděje, že by pachatele mohl dopadnout. Dělá osm hodin denně a má na starosti čtyři vesnice. Celá vesnice věděla , že to udělal někdo z místní čtyřčlenné partičky mladých zločinců. Jejich jména jsem oznámil místnímu policistovi, který si každého z nich pozval na výslech. Předpokládaný pachatel při výslechu vypověděl, že "o požáru nic neví, kromě toho, když byl požár založen, seděl v kiosku na pláži a má tudíž alibi". Tím bylo vyštetřování uzavřeno. Protože jsem trochu z oboru, dělal jsem co jsem mohl, abych nadřízené policisty a státní zástupce přesvědčil, že by se věc měla opravdu vyšetřit. Všichni se mnou přátelsky pohovořili a vyjádřili mi soustrast.
Účast mi vyjádřili i sousedi, příbuzní a kamarádi. Pomohli mi uklidit, opravit, půjčili mi nebo mi darovali potřebné vybavení domácnosti, postele, peřiny, nádobí, vařič, dostal jsem televizi, ledničku a mnoho dalšího potřebného. Chalupu jsme během dvou let zgruntu opravili. Původní zůstaly jen kamenné zdi, střecha, dřevěná podlaha v ložnici, některé dveře a okna.
Každý příběh by měl mít svoje ponaučení, ale já si jím nejsem jist. Snad takhle : předpokládaný pachatel ze vsi zmizel a já doufám, že už sedí na sedm let za něco jiného. Doufejme v boží mlýny. Utvrdil jsem se v tom, co vím o své paní, hasičích a dalších blízkých osobách. Nové kachlíčky v koupelně jsou skutečně neporovnatelně hezčí, než byly ty dřívější.