Protože nám to připomíná, kam patříme. Izrael je součástí Evropy i Severní Ameriky, je to základ toho, čemu říkáme euroatlantický civilizační okruh. Přes všechny globalizační tendence, přes zvoleného prezidenta USA, jehož druhé (křestní?) jméno je Hussain, přes mešity v Berlíně i jinde v Evropě, naše civilizace má jasně definovaný základ. Není to jen náboženství, křesťanství ani judaismus, ale především dědictví řeckých filosofů a politiků. Vědomí toho, že základem našeho jednání má být rozumné poznání, nikoliv vnuknutá víra. K tomuto základu jsme se museli vrátit dlouhým obloukem, přes pronásledování heretiků, upalování čarodějnic, židovská ghetta a vyhlazovací tábory, přes náboženské války.
Vhodným způsobem, jak lze dospět k rozumovému poznání, je dialog. Podmínkou dialogu je, že jeden poslouchá druhému a na jeho výroky odpovídá.
Přesto, někteří účastníci dialogu o sporu Arabů a Izraelců mi nahánějí hrůzu. Neodpovídají totiž na to, co jim druhý říká, protože ho neposlouchají. Neposlouchají, protože nechtějí. Psal jsem o tom ve svém soukromém blogu, kdo chce, podívá se.
Právníci mají ve zvyku, když píší vyjádření k žalobě, že nejdříve stručně zopakují argumenty žalobce. Je to sice na úkor stručnosti, dají tím ale najevo, že rozumí argumentům druhé strany a že na ně odpovídají. Že si jen tak nemelou to svoje.
Rád bych se zeptal autora obrany Palestinců, zda dokáže správně zopakovat argumenty žaloby proti nim.