Na druhé straně jsou tu ubohá loga, která se stala známá jen díky masivním reklamním kampaním. Jejich samotné produkty jsou svojí kvalitou nerozlišitelné od jiných. Všechna ta rádobyslavná loga karbanátků, investičních fondů, tenisek, privátních bankovních domů a triček – pche! Pro ně mám jen opovržení.
Nejskvělejší je zboží, které se chválí samo. Jeho logo pak přestává být logem, ale stává se samotnou Platónskou ideí, reálií Jana Scota Eriugeny či Anselma z Canterbury. Takovéto logo se stává hmotnou ideí, na svém předobrazu nezávislou skutečností. Myšlenka jím označená se stává předmětem sekundárního lidského tvůrčího genia.
Tvůrčí duch pak vyráží nejen v podobě vulgárního urgrafitti na plotech, sloupech, ale zhmotňuje se i v předvánoční kuchyňské atmosféře. V teple kuchyňky se reálie Viléma ze Champeaux zhmotňuje na pečícím plechu. Spor o univerzálie se zdá být průkazně rozřešen přiloženou fotografií. Nebylo třeba ukazováčku autora, aby laskavý čtenář Respektu seznal, které cukrovíčko je prázdným ornamentem, a které je úchvatným odrazem skutečného v Platónově jeskyni, lákajícím náš intelekt k hlubšímu poznání.
Připravoval jsem si původně místo tohoto blogu alternativní novoroční projev, ale vyšla mi pod dojmem konzumace kosočtvercového cukrovíčka tato málo smysluplná úvaha. Protože vás nechci ošidit o to podstatné, alespoň na závěr uvedu hlavní nosnou myšlenku projevu, který bych pronesl, byl bych-li presidentem:
"Vážení spoluobčané, muži, ženy, děti a ostatní … protože nemám kouzelnou hůlku … bude-li zima … myslete na méně šťastné … a teple se oblékněte!"
Račte prominout.