Půvab cestování se dá zvýšit tak, že vezmete s sebou na cestu doprovod. Měli byste jet na místo, které dobře znáte, a kde můžete před svým doprovodem dělat chytrého. Prostě si budete hrát na průvodce, mistra a učitele, a budete předvádět to, co vám před lety předvedl váš průvodce, mistr a učitel.
Kupříkladu nezpochybnitelným potěšením je vzít dvanáctiletou citlivou dívku do Toskánska, do Sienny. Provedete ji postranními uličkami až skoro k náměstí, pak jí zavážete šátkem oči a dovedete ji za ruku na to nádherné cihlové náměstí, které vypadá jako divadelní scéna. Sundáte jí šátek z očí a zažijete skrze ní to úchvatné „ááách“, které jste zažili před lety na tom stejném místě. Je to jako pocit nočního plavání v jezeře za hvězdnaté noci nebo výhled z hory po namáhavém výstupu. Čisté štěstí.
Vydal jsem se takto se slečnou P. (již dospělou) do Paříže a do Londýna a chtěl jsem sledovat její úžas z těch málo známých míst ve velkoměstě, kam se při svých minulých návštěvách nedostala. Kdysi mi ta místa ukázala jedna milovaná tetička a tak jsem věděl, že se trefím správně.
V Paříži v Latinské čtvrti je Musée de Cluny. Nemusíte se zabývat vším tím středověkým harampádím, sochami králů s uraženými nosy z katedrály Notre Dame, iluminovanými rukopisy a topornými Madonami s oloupanou polychromií. Běžte rovnou k tomu hlavnímu, k šesti tapiseriím s vyobrazením La Dame a la licorne (jak se k čertu píše na českém počítači ten správný akcent?). Pocházejí z období kolem roku 1500, objednal je pro svoji dámu někdo z bohatého šlechtického (a právnického) rodu Le Viste, ale dodnes není jasné, který z pánů to byl. Tapisériím je věnována zvláštní tmavá místnost, aby je světlo nepoškozovalo. Bylo tam tentokrát jen pět lidí, kteří spořádaně seděli na lavičce a tiše vzdychali.
Na tapisériích je zobrazeno pět smyslů a šestá, nejkrásnější tapisérie, se jmenuje Mon Seul Désir, Má Jediná Touha. Na ní, stejně jako na ostatních, je ta milovaná neznámá dáma střežená heraldickými zvířaty, které objednatel tapisérií věnoval své srdce.
Namísto šestého smyslu lidé totiž kdysi užívali své Srdce, které jim bylo stejně spolehlivým průvodcem světem, jako Hmat, Chuť, Čich, Sluch a Zrak dohromady.
Na tapiserii Hmat drží dáma levou rukou jednorožce lehce za jeho jednoroh, zatímco pravou svírá praporec se znakem rodu La Viste. Chuť symbolizuje pohár s cukrovinkami, z kterého si dáma nedbale vybírá, chudák lev lačně plazí jazyk. Na dalších tapisériích jsou květiny, symbolizující vůni, přenosné varhany a zrcadlo, v kterém se jednorožec shlíží.
Na každé tapiserii pobíhají nebo se popásají či potulují v lásce a svornosti lišky, vlčátka, gepardi, jehňátka, kozičky, opičky, lvíčata a leopardi. Taky jedno jednorožčí hříbě. A rostou tam astry, lilie, zvonky, gladioly, hyacinty, sedmikrásky, sněženky, fialky, taky borovice, pomerančovníky a já nevím co ještě. Ráj na zemi.
Moje průvodcovství byl nesporný úspěch, nicméně slečna P. mne upozornila na nejednoznačnost Hmatu, kterou mi moje poněkud prudérní tetička v mých patnácti letech zatajila.
Procházet se po Elysejských polích dokáže každý trouba, ale vyhnout se Eiffelce a místo toho vystoupat na Vítězný oblouk je zvykem znalce. Jak říkala tetička, čekat tři hodiny ve frontě na Eiffelku je pitomost, protože je lepší vylézt bez fronty na Vítězný oblouk, z kterého je Eiffelka vidět (na rozdíl od Eiffelky, z které Eiffelka vidět není).
Prošli jsme se proto po Elysejských polích, dali si sorbet v kavárně, vyhnuli si Luisi Vuittonovi širokým obloukem už kvůli těm Japoncům, a vylezli jsme na Vítězný oblouk. Popatřili jsme na Eiffelku a zase slezli.
Předvedl jsem slečně P., že na sloupech Vítězného oblouku jsou vytesána jména všech vítězných bitev Napoleonových vojsk. Chybí tam k údivu všech Francouzů jen Slavkov. Doporučuju vám se vsadit s některým z nich, ať tam zkusí Austerlitz najít. Nenajde, a vy vyhrajete, protože ten má vlastní vítězný oblouk před Louvrem. Cha!
A pak jsme se slečnou P. v Paříži hlavně jedli, pili a jinak hodovali. To se v Paříži holt musí. Oběd má trvat dvě a půl hodiny a musí se u něj hodně kecat. A toho jsme se poctivě drželi
.