Nechci zde ten Dlaskův příběh převyprávět, kdo chce, ať si ho přečte sám na http://hn.ihned.cz/c1-29269970-kundera-a-pribeh-meho-dedy .
Dnes je obtížné si představit, jak atmosfára strachu deformovala naše rodiče a prarodiče. Naše vlastní strachy z let sedmdesátých a osmdesátých byly jen slabý odvar děsů okupace a let padesátých. A přitom stačily na to, abychom dělali věci, na které se snažíme radši zapomenout. Jak to vysvětlit někomu, kdo v roce 1989 ještě ani nechodil do školy?
Je mi líto, že se Milanu Kunderovi na tu dobu podařilo zapomenout. Zapomínat na strachy a děsy minulosti je nebezpečné. Až se znovu objeví, přepadnou naše děti nepřipravené.