Reklama
 
Blog | David Uhlíř

Rodičky (o politicích a dalších oblíbených tématech až jindy)

Nejlepší je narodit se i umřít doma, na statku, v posteli po babičce. Jenom jde o to, aby to nebylo v ten stejný den.

S tím svým umíráním už to mám v duchu vyřešené, jistěže doma! Hlavně aby to šlo dobře a moc mě to nebolelo. Jako lepší alternativy vidím už jen padnout na poli slávy při obraně rodné vlasti, zahynout při objevitelské výpravě v Himalájích nebo naposledy vydechnout v náručí mladé baletky v hotelu Plazza Athene v Paříži. Ten hotel je ve srovnání s domovem ta druhá nejlepší volba, sice jsem tam nikdy nebydlel, ale znám ho z vyprávění. Můj bratranec tam kdysi dělal bagážistu. Jeden host mu místo bankovky podal ruku se slovy: "Mladý muži, smíte vyprávět přátelům, že sám Leonard Bernstein vám potřásl rukou!" A měl pravdu, dodnes o tom bratranec vypráví a lakotná sláva umělce trvá posmrtně.

S porody to tak jednoznačně vyřešené nemám. O nemocnicích, školách, kriminálech a domovech důchodců jsem si už představu udělal, i ty nejlepší stojí za hovno. Nedivím se proto, že rodičky chtějí pěkně porodit miminko doma v pohodě, a nechtějí se nechat hospitalizovat ve špitále a nechat na sobě provést výkon.

Na druhé straně moje zkušenosti s dětmi vlastními i cizími, zkušenosti s medicínskými kauzami klientů, mne přesvědčují, že porodit ve špitále (pokud možno dobrém) je mnohem bezpečnější.

Reklama

Kamarádka nedávno porodila dvojčátka v Holandsku. Podle všeho v tuzemsku by jí bez váhání udělali císařský řez, v Holandsku vedli v jakémsi přátelském zařízení domácího typu přirozený porod, potom porod vakuovou pumpou, kleštěmi, děti se přidusily, jedno je hluché.

Když moje žena rodila třetí dítě (naši Majdu) bylo už obvyklejší, aby otec byl přítomen. Otec jsem byl já, tak jsem tam šel.  Nejdřív to začalo jako přirozený porod, hezky v klidu a pohodě, pak se to ale všechno zadrhlo a holčička se začala dusit. Než jsem se nadál, v porodním sále bylo sedmnáct lidí, kteří měli při císařském řezu a následné péči o naši novorozenkyni všichni plné ruce práce. Bylo těch doktorů, sester a dalšího personálu opravdu sedmnáct, počítal jsem je ze sousední místnosti, kam mě vystrčili, abych nepřekážel.

Neumím si představit, jak by to vypadalo, kdyby moje žena rodila v té posteli po babičce, u nás na chalupě, byť s kvalifikovanou porodní asistentkou.

Mělo by to být správně tak, aby i v porodnici se rodička cítila jako u babičky. Páni porodníci, je to na vás. 

Moje milovaná neteř dnes v noci nebo zítra ráno porodí svoje vymodlená dvojčátka, mají to být kluk a holka. Vypadá to jaksi složitě, dvojčátka jsou malinká, ne úplně donošená, do sebe a pupečních šňůr zamotaná. Celá rodina je auf.

Když to dopadne dobře, o výsledku podám laskavým čtenářům Respektu zprávu. Když nedej Bože ne, zakážu diskusi. 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama