Reklama
 
Blog | David Uhlíř

O ústavním právu na střelnou zbraň a Antoninu Scaliovi

Právo školáků na život je silnější, než právo jejich spolužáka mít střelnou zbraň.

Až do rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ve věci DC versus Heller z roku 2008 https://en.wikipedia.org/wiki/District_of_Columbia_v._Heller se nikdo na světě nemohl ohánět tím, že má ústavní právo mít doma revolver, nebo že ho smí jen tak pro plezír nosit po ulici. Podotýkám, že to bylo velmi sporné rozhodnutí přijaté jen tou nejtěsnější většinou pět proti čtyřem. Od té doby se roztrhl pytel s milovníky střelných zbraní, kteří se proměnili na odborníky na ústavní právo. Aby mi bylo dobře rozuměno, nemluvím o myslivcích a jejich loveckých puškách, ani o sběratelích historických kousků, ani o lidech, kteří jsou z důvodu své profese nebo postavení nějak ohroženi a potřebují zbraň na svoji sebeobranu. Mluvím o lidech, kteří prostě mají rádi, vášnivě milují revolvery, pistole, opakovací pušky, pro které je to koníček, jako pro někoho jiného stavění modelů železničních tratí nebo plastikových letadel. Prostě mají flinty rádi a teď mají po ruce právní klacek na každého, kdo by jim jejich koníčka chtěl brát. (Musím se přiznat, že tak trochu patřím mezi ně, mám doma pro potěchu srdce dvě krátké zbraně, jednu z nich jsem si dokonce nechal udělat na zakázku. Taky mám kamaráda, který má doma kopu legálně vlastněných zbraní a mám ho rád. Jen vždycky znervózním, když po třetím pivu otevře trezor a začne mi je předvádět.)

Jádro věci je totiž v tom, že tyhle zbraně mají jako hlavní účel, aby jimi jeden člověk zabil druhého. Proto byly vynalezeny a po staletí zdokonalovány.

Teď k podstatě věci. Věřím tomu, že existují základní lidská práva, vlastní člověku už proto, že je člověkem. Ať už věříme tomu, že jimi člověka obdařila Nejvyšší Bytost, Hospodin, Alláh, nebo Prozřetelnost, nebo ať se bojíme, že žádná taková bytost neexistuje a člověk si tato práva může zasloužit jen tím, že je Homo Sapiens, člověk moudrý, taková základní práva prostě a jasně jsou. Tahle práva všichni máme od narození do smrti, bez ohledu na tituly, barvu pleti, pohlavní zaměření. Taková práva mají dokonce i slávisti a sparťané, milovníci piva i abstinenti, absolventi Harvardu i negramotní.

Úplně prvním z těchto práv je právo na život.

A jestliže srovnáme právo na život, právo, abychom mohli posílat své děti do školy bez strachu o jejich existenci, s dnes tolik proklamovaným ústavním právem držet střelnou zbraň, odpověď je nasnadě. Základní lidské právo na život a na život bez strachu ze střelných zbraní, je nesrovnatelně mocnější, než rozhodnutí pěti soudců Nejvyššího soudu USA.

Kromě toho jsem si jist, že by se (můj oblíbený) Antonin Scalia divil, co tím rozhodnutím způsobil. Výhrady v jeho rozhodnutí jsou důležité (nothing in our opinion should be taken to cast doubt on longstanding prohibitions on the possession of firearms by felons and the mentally ill, or laws forbidding the carrying of firearms in sensitive places such as schools and government buildings, or laws imposing conditions and qualifications on the commercial sale of arms), ale ve veřejné diskusi opomenuté.

Škoda, že už tyhle blogy nikdo nečte…

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama