Samotné téma i jeho protipól jsou stejně důležité, bílá bez černé je nudná a šedivá. Černá bez bílé je jen tma, kterou není vidět.
Nebýt neonacistických demonstrací v Janově i jinde, osud cikánů by zůstal vyloučen z našeho vnímání. Paradoxně fašounské bojůvky ukazují na naléhavý problém zřetelněji, než analýzy nevládních organizací i vládních institucí.
Většinová společnost, tedy my gadžové, se shoduje v jednom: jak žije většina cikánů se nám nelíbí. Prostě nám vadí nedodržování zákonů, zneužívání dávek, opovrhování vzděláním a celým naším životním stylem.
Abychom to napravili, zkoušíme různé cesty. Neonacisté baseballové pálky a jiné klacky, ti hodnější z nás zkoušejí adopce, sociální pomoc, boj proti rasizmu, cestu ke vzdělání a jiné projevy dobré vůle a porozumění.
Není to věc, kterou bych se zabýval profesionálně. Mám jen několik osobních skušeností.
Seznámili jsme se s Jindrou, když mu bylo dvanáct. Žil v dětském domově, který byl oproti běžným představám prostředí motivující a vstřícné. Platila tam přesná pravidla, ředitel byl vzácný člověk, a mnohé vychovatelky srdečné osobnosti. Jindra se tam dostal po mnohých peripetiích, nejdřív ho odebrali jeho čtrnáctileté matce, pak byl nějakou dobu v pěstounské péči, ale pěstouni ho nezvládali. V domově našel domov.
Brávali jsme si Jindru čas od času na víkend, na svátky, na část prázdnin. Naše děti ho mají opravdu rády a mají s ním naprosto otevřený vztah. Nedají na něj dopustit.
Vděčím Jindrovi za nepřenosné zkušenosti, například jsem s ním zkoušel jít na oběd do restaurace v centru Prahy a jen tak jsem zjistil, že host múže být neviditelný. Prošli jsme spolu s Jindrou asi deset podniků, vždycky jsme se posadili, a čekali. Personál nás nevyhodil, ale prostě jsme nebyli obslouženi, číšníci kolem nás chodili a dívali se do prázdna. Dostali jsme hamburger až v Friday's na Příkopech, děkuji tímto jejich personálu za to, že jsem se přestal stydět. Asi mají ve Friday's slušný výcvik. Od této zkušenosti chápu lecos lépe.
Jindra mi pak taky připravil různá nepříjemná překvapení, ale říkal jsem si, že mu musím odpustit to stejné, co bych odpustil vlastním dětem.
Dneska Jindra má malé dítě s prima holkou, občas chodí do práce, občas ne – jako ti moji vlastní. Držím mu palce, ať se mu vede, i když to bude mít složité. Dítě se jmenuje Filip a je jako z cukru. S prací to má Jindra těžké – jednak je práce málo, jednak by se měl ten kluk víc snažit. Snad ho jeho holka bude postrkovat. Je to chytrá a tvrdá ženská. Bůh jim žehnej.
O cikánském problému tedy soudím, že je to především problém lidský – stejný, jako problém můj nebo váš. Záleží na tom, jak se s životem popereme.
O komunistech, politicích a rodičkách tedy až příště. Ale taky o bezdomovcích, o Josefovi, Marii a jejich děťátku.
Ale jestli k Vám byl Ježíšek letos stědrý a chcete se mu revanšovat, jeho zástupce stojí na každém druhém rohu a žebrá nebo něco prodává.