Zdeno, když jsem slyšel, že se pan Kundera rozhodl žádat po Respektu omluvu a pokud se neomluví, pohrozil, že jej dá k soudu, přestal jsem se tou kauzou zatím zabývat. Není k dispozici dost dalších informací. Takže uvidíme.

Víte Petře, ale materiálno je pro lidskou duši zanedbatelné (pokud je zajištěno uspokojení alespoň základních životních potřeb).

Podstatné je žít v emergetě pozitivních lidských vztahů. Můžu se mýlit. Ale tahle emergeta byla během osmdesátých mnohem silnější než dnes.

Věřím, že nebýt optimsmu, toho opia lidstva :-)) Nepřežili bychom (jako lidstvo) vymanění z přírodních a přechod ke společnským vazbám. :-))

Ať se klaní zlatému teleti, jejich život. Mne to nechává chladným (to protože nedřu bídu s nouzí :)).

Přeji trochu optimismu do života.

zlaté tele v Bibli Petře, to je život bez smyslu, bez invence, bez ideálů… každý sám za sebe, bez ohledu na kohokoli a cokoli. urvi co můžeš… já, Já, JÁ…

asi tak

Mladí se mají ptát. Když jsem se tady „bránil“ naléhání rozmilé Kateřiny, tak to bylo bránění se zveřejnění vlastního osudu před veřejností, v médiích. To je myslím opravdu nedobré a bez smyslu.

Protože je to zprostředkované a bez osobní intervence to postrádá smysl. Ale v rodině, v rodině pane kolego je to proces velmi očištující. Vlastním dětem na takové otázky odpovídat musíme. Kvůli sobě i jim. Já jsem měl to štěstí, že moje děti se ptali a já měl odvahu odpovědět.

Role médií v padesátých byla velmi nečestná. Nevím, ale ta „nečestnost“ jim zůstala, jen důvody té nečestnosti jsou jiné. Neideologické, ale dopad na společnost je stejně zhoubný. Většina novinářů se chová jako my, mladí zapálení komunisté v padesátých. Jen se kladějí jiné zlaté modle.