Regulované nájemné s tématem článku souvisí – styčným bodem je porušování vlastnických práv. Já neodsuzuju umělce (to nejsou ani čmáralové, masově ničící fasády, ani ten pán, co se proslavil obarvením trpajzlíka na modro).

A teď jazykový koutek. Dušeně uňatý je takový, který utrpěl duševní újmu (dle uťatý, ne tak elegantně také ujmutý). Lze vyložit i přes španělštinu (las uñas del onza).

A jinak je ta otázka „vizuálního smogu“ mnohem širší – jaxem naznačil výše s těmi vlasy.

Jonáši, Váš prostor? Cizí dům nebo pozemek je Váš prostor? Jakým právem budete příkazovat majitelům nemovitostí, co na nich smějí či nesmějí mít?? Zcela obdobně: jestliže Vám přijdou odporné vlasy obarvené na zeleno (ty taky nepřehlédnete), zakážete lidem, aby si je tak barvili? I moje hlava je Váš prostor?

Platí-li regulovaní nájemníci tržní nájemné, je s podivem, proč stále existuje jeho regulace ;-).

Reklamu v televizi chápu – na té televize vydělává a odměnou za to mi poskytuje pořady. Reklama v časopise mi umožňuje koupit si ten časopis za třicet korun místo za osmdesát. To je pak oboustranná dohoda – oni mohou dát reklamu, já je můžu vypnout nebo nekoupit. To je fair. Ale jaký prospěch mám z billboardu na kopci za barákem nebo z reklamy přes fasádu domu? Proč mi kradou můj myšlenkový prostor? Proč jsem vystavován informačnímu smogu? Já nikomu nic nepodepsal, s nikým jsem žádnou smlouvu neuzavřel, nedostávám ani korunu, ale přitom to je -můj- prostor, který se tady prodává, -moje- zorné pole.