Komentáře: Eliška Junková

Od: Anonym

Anonym — Wed, 25 Jan 2023 13:33:21 +0000

Od: babza

babza — Wed, 07 Jan 2009 10:36:12 +0000

No jo –
však také paní Junková, roz. Pospíšilová pochází z Olomouce – tedy z Hané!

Od: David Uhlíř

David Uhlíř — Tue, 06 Jan 2009 21:31:32 +0000

Milá Josefko, milý p. Riesi,
to mne těší, že na Elišku tak hezky vzpomínáte. Máte pravdu, někdy v polovině 80. let se rezidence velvyslance měla rozšířit, Správa služeb diplomatickému sboru chtěla paní Junkovou přestěhovat někam do paneláku. Jeho excelence se zachovala jako grand a nechala místo toho pro ni udělat krásný byt, i když zčásti suterénu.
A ten věčný klobouk! A taky rukavičky, protože dáma bez rukavic nevychází.

Od: Pavel P. Ries

Pavel P. Ries — Tue, 06 Jan 2009 16:12:35 +0000

Také jsem měl tu čest
osobního seznámení se s touto obdivuhodnou ženou. Někdy v roce 1988 jsem o ni připravoval TV dokument. Navštěvoval jsem ji v jejím bytě ve Švédském velvyslanectví, ale také už v tom suterénním. Rozhovory s ní při skvělé kávě, kterou vařila, byly okouzlující a já jsem navíc směl si při kávě zapálit dýmku. Byla milovnicí klobouků, kterých měla velkou sbírku a bez klobouku nevyšla na ulici. Velmi oceňovala to, že jsem v té šedivé době totality také nosil klobouk. Vždy, když jsem se ohlašoval na další schůzku telefonem, tak žertovně poznamenala: „Doufám, že nepřijdete bez klobouku.“ Při jedné schůzce, kdy bylo příšerné vedro, a já neměl slamák, jsem totiž přišel bez něj. Dokument se nakonec nerealizoval, neb v Zelenkově totalitní TV neměla tato dáma otevřené dveře a statečný redaktor, který chtěl dokument prosadit, raději zařadil zpátečku s výmluvou, že není ještě vhodná doba. Po r. 1989 pak mé podklady využil bez mého vědomí pro svůj scénář. Nevadí, dokument to byl dobrý.
Mačkám karmu.

Od: Josefka

Josefka — Tue, 06 Jan 2009 14:44:04 +0000

Dáma s velkým D
Už 15 let. Ve společnosti této úžasné dámy jsem na gymnáziu trávila 3 týdny z prázdnin – zařídila jsem si brigádu jako pečovatelka na Malé Straně a Hradčanech. Paní Junková v té době bydlela sice v budově švédského velvyslanectví, ale v suterénním bytě plném věcí a vzpomínek. Slovo dáma nejlépe vystihuje to, jak na lidi působila, v každé situaci. Tak už jen několik vzpomínek: Měla ráda šunčičku tak tenoulince nakrájenou, že přes ni bylo vidět (v blízkých lahůdkách hned věděli, pro koho je). Naučila mě luxovat perský koberec – pěkně po vlase (vysavačem Lux z roku 1934). Darovala mi krabičku gumiček, ze kterých čerpáme dodnes (to jako připomínku toho, kde pracovala). Vyprávěla mi, jak se pan Bugatti děsil, do jaké Tramtárie posílá svůj vůz. A vysvětlila, že kdo umí pořádně řídit, musí umět výborně couvat.
Viděla jsem ji pak ještě v Nemocnici Pod Petřínem. Obyčejný pokoj, obyčejní nemocní a jedna docela malá dáma s velkým D.

Od: DaRy

DaRy — Tue, 06 Jan 2009 14:03:56 +0000

Skvělá dáma
Také jsem paní Elišku Junkovou znala, nijak důvěrně, ale dost zblízka z nemocnice Pod Petřínem, kam občas docházela za přednostou prof. Blahošem, který jí měl tu čest opatrovat (jeho výrok). Byla to skvělá dáma po všech stránkách a jsem moc ráda, že mi ji vaše vzpomínky připomněla.

Od: Jiri Nemcik

Jiri Nemcik — Tue, 06 Jan 2009 10:53:41 +0000

cha…
teď jsem si otevřel článek a všiml si nový tapety a fotky…v souvislosti s mým komentářem v dalším článku o Gaze ( jsme jenom nahý opice ) docela vtipný…
No a teď si jdu přečíst článek…:)

Od: Pavlina

Pavlina — Tue, 06 Jan 2009 09:20:08 +0000

Eliska se asi blazene usmiva
Ta moderni dama v nebi se urcite ted usmiva, tedy, pokud zrovna neprojizdi nejakou nebeskou zakrutu. Skoda,ze takovych zenskych neni vic.