Komentáře: Dědeček mého dědečka

Od: Anonym

Anonym — Wed, 25 Jan 2023 13:26:35 +0000

Od: Martina

Martina — Thu, 04 Dec 2008 01:56:19 +0000

Proč nejste chirurg?
Předpokládala bych vyústění článku v nutnost následování řemesla po uznávaném předkovi.
A ono nic.
No nic.
Žádná romantika. Žádná rozervaná srdce.
Přesto, hezká, uctivá vzpomínka.
Tak daleko ani mé informace nesahají. Musím se spokojit jen s tím, že prababča byla super svobodná matka, která si vzala dvojnásobného vdovce se 7 dětmi a chodila potají tančit za což ji on občas profackoval a ještě v osmdesáti měla mandl a chodila prát do Jizery. A druhá prababča zůstala sama (muž byl v I. sv. válce) a než ten padl, tak mu porodila ještě další tři syny, aniž by ho viděla. Nad čímž se nikdo, ani církev, nepodivoval. A z praktického hlediska alespoň měla co dát svým synům k jídlu, protože jejich otcové jakési závazky alespoň materiálního charakteru cítili.
A tak chci jenom říct, že i já si můžu vzpomenout na svoje předky a může to být také zajímavé.
A třeba se ozve i někdo jiný. Vždyť proč ne.

Od: Marek

Marek — Fri, 21 Nov 2008 10:42:31 +0000

Jak vypadala chirurgie bez anestezie
Ahoj Davide,
o tom, jak vypadala chirurgie bez anestezie existuje pěkná knížka, která se jmenuje tuším „Nic nebude bolet“ a je o Celestýnu Opitzovi, který u nás poprvé éterovou anestezii vyzkoušel, v roce 1847. Na lékařské fakultě studoval v letech 1838-1842, tak se tam možná potkali.

Od: veet

veet — Wed, 19 Nov 2008 14:18:34 +0000

zajímavé,
ale evidentně šité horkou jehlou, takových chyb jste tam nechal

honem si to opravte 🙂