Komentáře: Cui bono

Od: Anonym

Anonym — Wed, 25 Jan 2023 13:18:03 +0000

Od: xiha

xiha — Thu, 26 Feb 2009 01:43:34 +0000

Proč zveřejňovat soukromé věci?
Páni doktoři se mohou fackovat, jak chtějí. Důvody jsou mi celkem lhostejné. Je to divadlo a boj o zviditelnění.
Co se týče bránění ve zveřejnění odposlechů zde vidím velmi zásadní problém v tom, že zvěřejněné odposlechy u osob, které ještě nebyly odsouzeny za konkrétní čin, to je zásah do osobních práv, soukromí, osobních údajů. Nazvěme si to jak chceme. Asi nikdo nechce své soukromé telefony, e-maily vidět na internetu ani v tisku.
Jakási presumpce a respekt k soukromí by zde měly existovat.
Ať je to jak chce. A ne vše co je trestuhodné je trestné.
Konečně, novináři nejsou vždy ti etičtí bojovníci za spravedlnost, ale jak popisuje autor v článku, jde jim zejména o náklad – prodejnost. A jsou schopni vytrhnout věty z kontextu, použít demagogii a mystifikovat čtenáře svými výplody fantazie. „Jak to bylo a jak to bude“.
Od toho byli zřízeni tiskoví mluvčí. A proto se s novináři „normální“ člověk se zdravým pudem sebezáchovy nebaví.

Od: GLUM

GLUM — Tue, 24 Feb 2009 17:21:57 +0000

Chodníky v naší ulici
jsou neúplné, jen před některými domy. Stojí na obecní půdě, ale vybudovali je majitelé domů. Chodníky má v naší ulici každý moc rád, protože obec ulici nevyasfaltovala a zpevněnou cestu, kterou tam opět ze svých peněz postavili majitelé prvních domů, už dávno zničily náklaďáky jezdící na novější stavby. Všechny přípojky už jsou dnes hotovy, ale obec nemá peníze. Pokud tedy já neuklidím sníh na soukromém chodníku před našim domem, jsem zločincem. Ale jen a jen proto, že tam ten chodník je. Kdo před domem chodník nemá, nemá co uklízet (a ještě ušetří hezké peníze za jeho stavbu).

Od: Václav Víšek

Václav Víšek — Tue, 24 Feb 2009 12:46:38 +0000

Opravy
…s kamarády…
…se na stáří…

Od: Václav Víšek

Václav Víšek — Tue, 24 Feb 2009 12:44:24 +0000

Připomněli jste mi
dobu, kdy v každém vchodu byla domovnice. Čisto před barákem, čisto v baráku. Naše se nerozpakovala mě fláknout jednu mokrým hadrem, když jsme jí z kamarády lítali po neutřených schodech. Že bych si rodičům stěžoval? To určitě! To bych neriskoval.
Protože jsem se ne stáří vrátil do bytu, kde jsem se narodil, často si na bábu vzpomenu. Fakt je, že po únoru 48 se populisticky snížilo nájemné na minimum, z toho se domovník neuživil, uklízel neuklízel kdekdo. Jak by to asi vypadalo, kdybychom se tenkrát nevydali leninskou cestou, to už můžeme jenom spekulovat.

Od: Vojtěch Lunga

Vojtěch Lunga — Tue, 24 Feb 2009 12:14:24 +0000

Slušný člověk
Souhlasím s Vámi, babzo i Vy ostatní. Slušný člověk chodník uklidí. Ale proč by měl být slušný člověk ostrakizován za to, že chodník, neuklidil zrovna tehdy, kdy z jakéhokoli důvodu nemohl? Přidal bych k tomu ještě něco: Slušný člověk nebude nikoho žalovat za to, že si před jeho domem zlomil nohu. A slušný stát by neměl dovolit, aby bylo možné, vymáhat absurdní odškodné. (A ještě k těm silnicím – i po těch jezdí staří a nemohoucí.)

Od: babza

babza — Tue, 24 Feb 2009 10:30:25 +0000

Přidám
ještě něco ze svých vzpomínek. Dětství jsem prožila v Bystřici pod Hostýnem. Majitel domu bydlel v Praze a do Bystřice přijížděl jen v létě – v přízemí měl malý byt. Pamatuji, jak za Protektoriátu si dělal tatínek starosti, že není umetený chodník, protože „za Němců“ byly na to dost přísné předpisy. Podle toho soudím, že o chodníky se obec nestarala. Bohužel se rodičů už nemohu zeptat. Možná, že majitel domu měl smlouvu s nájemníky(?).
Pravda je to, co říká pan Uhlíř, že předpis-nepředpis – slušnému člověku to nedá a chodník s ohledem na ostatní umete. Ten neslušný jej neumete ani tenkrát, když je na řadě. Ale hádejme se pro takovou blbost (viz článek pana Riese) :-).

Od: jams

jams — Tue, 24 Feb 2009 04:38:38 +0000

Osobní
Jsem tři roky spoluvlastníkem činžovního domu. V domě nebydlím, ani další spoluvlastníci v něm nebydlí, neboť je plný regulovaných nájemníků. 😉 Už teď si představuji, jak na schůzce spoluvlastníků některý z mých bližších či vzdálenějších příbuzných přijde s nápadem, že bychom mohli ušetřit za člověka, který nám ten chodník zametá. To bude báječná debata. 🙁

Od: jams

jams — Tue, 24 Feb 2009 04:12:31 +0000

Když se nikomu nechce…
Uklízení chodníků snad bývalo považováno i za slušnost vůči „obci“.

V činžovních domech býval domovník, který neplatil nájemné, zato se staral o úklid, zamykání domu a drobnou údržbu. Na domovníka vydělávali ostatní partaje. To bylo za starých předkomunistických domácích. Domovníci už nejsou. Pochybuji, že se v domech složených z vymezených bytových jednotek (bytů v OV) v budoucnu nějací vyskytnou. Nevím, zda se častěji členové společenství vlastníků dohodnou na střídavém úklidu (a la časy komunismu), nebo se složí na uklízeče.

V rodinných domech bydlívalo více generací pohromadě, takže vždy byl někdo fyzicky schopen uklízet. Majitel velké „buržoazní“ vily zase měl i na domovníka.

Teď to budou dělat obce. Protože nebudou mít peníze, nebo to alespoň budou křičet, vymohou si zvýšení daní z nemovitostí. A najmou vypečenou předraženou firmu na úklid obecních chodníků podle harmonogramu vyvěšeného na obecním webu. Každý chodník dvakrát do měsíce. Kubera je [autocenzurováno].

Od: David Uhlíř

David Uhlíř — Mon, 23 Feb 2009 23:18:01 +0000

Ach ty chodníky!
Jistě je to otrava, ráno vstávat a zametat sníh. Jelikož nás majitelů v našem domě je víc (3), vždycky se můžu vzteknout, že zametám jen já. Pro pochopení – dalšími majiteli bytů jsou moje žena a můj synovec. Stejně bych ale nemohl přenést přes srdce, že staré paní bydlící vedle nás přes chodník nepřejdou. Tak zametám a solím.
Neochota majitelů domů zamést si před domem vede k tomu, že staří lidé se v zimě stávají domácími vězni. Prostě : zametat před vlastním domem je projevem ohleduplnosti k sousedům, na oplátku od nich očekávám, že mi cestu k tramvaji nebo do obchodu také zametou. Nemohu se smířit s tím, že co po staletí to bylo považováno za přirozenou povinnost majitele domu, bude se měnit kvůli jednomu případu, který se shodou okolností přihodil mamince senátora Kubery. Změna zákonů kvůli zájmům jednotlivce je zhůvěřilost. Na okraj : dalšími odstrašujícími příklady jsou pozměňovací návrhy soc.dem. poslance Křečka, který navrhuje zákony podle potřeb své advokátní praxe. Fuj!