V kause justiční mafie se to stalo. Soudce Cepl je muž, který se v životě hledá. Zkoušel být advokátem, pak politikem, teď soudí "pavlače". Zdá se, že se touží stát celebritou. Vsadil bych tisícovku proti děravému klobouku, že za jeho mimořádnou vstřícností k médiím stojí spíš ješitnost, než zásadní postoj k veřejnosti soudního líčení. Přesto platí, že lze konat správné skutky i z pohnutek malicherných nebo málo ctihodných.
Rozsudek soudce Cepla ve věci Vesecká ca Benešová a jeho veřejné přednesení je takovým správným skutkem. Myslí si to nejenom obecná veřejnost, ale pokud vím, i naprostá většina lidí z právní profese, soudců, policistů, státních zástupců. Málo kdo z nich má soudce Cepla v oblibě, všichni ale kvitují s uspokojením, že konečně někdo měl příležitost říct ex cathedra veřejně známou pravdu a neváhal této příležitosti využít.
Odvolací řízení proběhlo před senátem, který nemá tu nejlepší odbornou pověst, mírně řečeno. Výsledek se celkem dal čekat, zrušit rozsudek a vrátit věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí je oblíbené alibistické řešení. Překvapivá byla ale ta část rozhodnutí, která odnímá spor soudci Ceplovi a přikazuje, aby věc rozhodl jiný soudce. Odůvodnění tohoto rozhodnutí znám jen zprostředkovaně z novin. Pokud je opravdu postaveno na tom, že Cepl provedl důkazy, které Benešová nenavrhla a na tom, že kausu pedofilního prince prohlásil za věc obecně známou, je to rozhodnutí špatné a nezákonné. Upřímně doufám, že Ústavní soud o této věci rozhodne a věc vrátí k projednání soudci Ceplovi. Zásada, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, je v našem ústavním pořádku postavena na roveň zásadě presumpce neviny, práva na obhajobu nebo rovnosti před zákonem. Rychetského ústavní soud má dobrou příležitost prokázat, že je na politice stejně nazávislý, jako byl soud Kesslerův.
Kdybych zastupoval doktorku Veseckou, řekl bych jí: "Milostivá paní, do tohohle sporu jsme jít neměli. Čím víc se do hovna šlape, tím víc smrdí. Teď máte nejlepší příležitost k tomu, abyste žalobu vzala zpátky. Rozsudek, který z Vás dělal předmět veřejného posměchu, je zrušen. Využijte této příležitosti a ze sporu vycouvejte, než dojde na horší."
Na závěr si můžu jen přát, abychom pochopili, že spory na ochranu osobnosti jsou vizitkou spravedlnosti, nikoli okrajovou agendou, kterou dostávají soudci málem za trest.